Veveří ulice a Žerotínovo náměstí, pohled z budovy ústavního soudu, rok 1903:
Vidíte Žerotínovo náměstí a zleva přicházející ulice Veveří. Na levé straně archivního snímku je bývalý hostinec Martina Maravského. Jeho hostinec zakoupilo v roce 1883 Družstvo českého národního divadla a rok později zde zahájilo provoz stálé české divadelní scény. Přes veškeré snahy postavit tu nové divadlo, k tomu nikdy bohužel nedošlo a v roce 1952 byla budova z havarijních důvodů zbořena. V roce 1976 byl na jejím místě dokončen tzv. "Bílý dům," tehdy sídlo městského výboru KSČ. Divadelní éru tohoto místa dnes připomíná jen pamětní deska v Bílém domě.
Celá oblast mohla nabýt definitivního vzhledu až v 19. století po asanaci hradeb a zasypání hradebního příkopu - městské opevnění spolu s příkopem stávalo ve směru dnešní Joštovy (při stavbě banky na rohu České a Joštovy se našly zbytky základového zdiva gotické parkánové hradby s přilehlým barbakánem). Nové stavby v prostoru bývalého hradebního pásu stály osamoceně, obklopeny parkovou zelení lákající společenskou smetánku k nedělním vycházkám. Okolo města tak vznikly honosné třídy (Husova, Nádražní, Rooseveltova, Koliště, Joštova), které daly základ dnešnímu okruhu.
Na Žerotínově náměstí stojí dodnes Zemský dům (sídlo Ústavního soudu), Kounicův palác (sídlo rektorátu Masarykovy univerzity). Na straně Veveří vznikly méně hodnotné obytné domy, které v roce 1907 uvolnily místo pro mohutnou a monumentální budovu Zemského domu II.
Po zřízení elektrické dráhy
jezdily tramvaje okolo Kounicova paláce a zahýbaly do Brandlovy
(mnozí si ještě vzpomenou na zbytky kolejí u ústí Kounicovy
na Joštovu). Tato trať byla po čase zkrácena napříč Žerotínovým
náměstím, ale tramvaje dál jezdily Brandlovou až do 60. let
20. století, kdy byla doprava svedena do ulice Česká.
