Ústí Masarykovy třídy na Nádražní ulici, píše se rok 1912:
Jdete-li po Masarykově, stěží si uvědomíte, že tudy kdysi vedla dálková obchodní cesta (ve středověku nazývaná Via publica Brunnensis nebo Strata publica Brunnensis), nebo že zde stávalo židovské ghetto či u ústí Masarykovy hradební brána.
Zmíněná obchodní cesta pokračovala na náměstí Svobody, kde se rozdělovala do dvou směrů: do směru ulic České a Běhounské. Okolo této cesty vznikaly osady kupců a řemeslníků. U spodní části Masarykovy to byli židovští osadníci, spodní část Masarykovy proto nesla jméno Židovská. Po postavení hradeb a městských bran ji uzavírala Židovská brána (viz obrázek). Celá oblast či čtvrť se nazývala V Židech. Roku 1454 byli Židé Ladislavem Pohrobkem z města vyhnáni a usazovali se proto na předměstích, např. na Křenové. Tím skončila židovská minulost Masarykovy třídy. Jistou stopou ghetta je chaotická a neuspořádaná zástavba Římského náměstí a Františkánské ulice. Židé mohli do Brna vcházet jen Židovskou branou a platili tu zvláštní mýtné.
Úsek mezi Židovskou branou a Orlí se od 14. století jmenoval Židovská ulice. Druhé části mezi Orlí a náměstím Svobody se pak říkalo Sedlářská ulice. Tyto názvy vydržely v brněnském názvosloví dlouho, až do roku 1836, kdy se ze spodní části stala Ferdinandova třída. V roce 1918 byl pro celou ulici zvolen dnešní název. Výjimku tvoří oba totalitní režimy - tehdy se Masarykově ulici říkalo třída Hermanna Gőringa nebo třída Vítězství.
Hostinec U tří kohoutů v roce 1889:
Tento známý brněnský hostinec byl založen v roce 1795 Františkem Schmidtem. Sloužil jako zájezdní hospoda, která poskytovala své služby všem kočím a formanům. Tehdy bývala velmi oblíbená. Na počátku 20. let minulého století jej koupil Lorenc Padowetz (tomuto hostinskému patřil legendární hotel Padowetz, v roce 1839 postavený jako první moderní hotel v Brně).
Po postavení železnice a nádraží hostinec pozbyl významu jako zájezdní hospoda a těžiště jeho služeb se přesunulo jinam: hospodští se snažili přilákat cestující čekající na vlak. Lidé, kteří cestovali vlakem byli zpravidla movitější a ochotní nechat nějakou diškréci. Proto každý hostinský inzeroval, že hospoda je 1 minutu od nádraží a nabízí jídlo a občerstvení i po příjezdu posledního vlaku. S tím jak klesalo využití hostince, začala jeho budova sloužit i jiným účelům - našla v ní útočiště fa A.K. Mandela "Prvý polévkový a čajový závod". Jen pro zajímavost na domě (na archivním snímku) je tabule s nápisem: "Zde se podávají zprávy pomocníkům truhlářským, kteří práci hledají".
V devadesátých letech 19. století hostinec vlastnili manželé Stodůlkovi. Po nich podnik na adrese Ferdinandova ul. 32 převzal restauratér Robert Procházka, který jej neváhal nazývat jako "velkorestauraci". Jeho podnik byl slušný a asi určený lepší společnosti, neboť "když jste chtěli jít ke Třem kohoutům to už jste si museli pořídit vestu a kabát". Z hostince se stala Procházkova přerovská pivnice U tří kohoutů. Čepovala přerovské pivo a nabízela vyhlášenou pochoutku - moravské uzené.
V brněnských hospodách se často scházely ustálené skupiny přátel - štamgastů. Pokud štamgasti vytvořili uzavřený kolektiv, říkalo se takové skupině stolní společnost. Každá "kselšoft", jak se stolním společnostem zkomoleně říkalo, měla svoje jméno a chodívala do "své" hospody: v restauraci Národního divadla se scházeli Sajgetýři, v Besedním domě Vlastenecká společnost a U tří kohoutů to byla Svobodná obec Dalibor. Sousloví "svobodná obec" bylo v názvech stolních společností velmi časté.
Mluvíme-li o této části Masarykovy třídy, nesmíme opomenout část její minulosti - sladovny, které se tu ve středověku nacházely (v roce 1365 jich bylo v Brně čtrnáct a valná část právě na Masarykově ulici před Židovskou branou). Spolu s městskými privilegii z roku 1243 dostalo Brno i právo várečné a právo mílové (na míli od města nesměl stát podnik, který by konkuroval městské živnosti). Brněnské pivo tehdy bylo znamenité a oblíbené a vyváželo se až do Bavorska.
