Pohled z mostu na Křenové na říčku Ponávku, rok 1911:
Fasáda domu napravo (na historické fotografii) dodnes patří domu, který vidíte na současném snímku. Nutno podotknout, že velká část stavebních prvků, které na ní najdete, dnes zmizela - byly zazděny nebo vybourány. Směr Křenové byl určen dálkovou obchodní cestou vedoucí z Olomouce. V Brně tato cesta končila před Židovskou branou (ústí Masarykovy před hlavním nádražím). Jméno ulice je převzaté podle stejnomenné obce, o níž jsou zmínky již ze 14. století. Křenová byla jako obec v roce 1850 připojena k Brnu. Prakticky stále nesla toto jméno, jen v roce 1915 byla přejmenována na ulice Arcivévody Bedřicha. Části okolo Svitavského náhonu se říkalo "Schutta" což je možná pojmenování podle náplav Svitavy.
Na Křenové byl také silný židovský živel. Židé žili zpočátku ve své osadě, později ghettu rozkládajícím se na konci Masarykovy ulice. Po vyhnání za hradby větších měst se usazovali na předměstích a v malých městech (např. Mikulov). V Brně žili právě na Křenové. Někdy z konce 13. století se objevují zmínky o kapli malomocných stojící na Křenové ulici. Možná je totožná se špitální kaplí sv. Štěpána. Městský špitál založil markrabě Jošt a v roce 1382 jej převedl na město. Městský špitál je předchůdcem dnešního secesního kostela Panny Marie Nanebevzaté. Kostel byl dokončen v roce 1913 městským (a tedy německým) architektem Franzem Hollikem. Kostel spolu se školou a farou vytváří jednotný slohový celek.
Z archivního snímku je zřejmé, že Ponávka tekla na povrchu. Ne vždy tomu tak bylo - do podzemí byla svedena až za dob průmyslové revoluce. Ponávka dodnes přitéká k Brnu od Řečkovic, protéká Královým polem, kde kdysi napájela řetěz tamních rybníků. Pokračovala místem dnešního Lužáneckého parku, v jehož místech byl též rybník. Dalším rybníkem, kterým Ponávka protékala byl rybník na náměstí 28. října. Ten byl v roce 1781 zrušen a vysušen.
Směrem ulice Příkop míjela u ústí dnešní ulice Cejl středověkou osadu Ponavu, někdy též nazývanou Linea, Zeil či Cejl. Jméno této osady bylo odvozeno podle jejího protáhlého půdorysu. Přibližně v místech Domu umění Ponávka přibírala do svého toku tzv. Městský potok, kdysi protékající středem města. U soutoku Městského potoka s Ponávkou byly již ve středověku lázně nazývané shodně s osadou Ponavia - zprávy hovořící o těchto lázních jsou již ze 14. století. Městský potok protékal ulicí Kobližnou a město opouštěl malou městskou branou - Brankou, stávající na konci Kobližné.
Od Cejlu tekla Ponávka směrem ke Křenové. Před touto ulicí se do ní z levé strany vléval Svitavský náhon. Po překročení Křenové směřovala k Dornychu. Na Dornychu býval mlýn, který voda Ponávky poháněla. Po průtoku mlýna se Ponávka vlévala do Svratky, jejíž tok bychom nedaleko odtud našli. Dnešní soutok Svratky s Ponávkou je mnohem dále - byl odsunut při regulaci Svratky až k Dolním Heršpicím.
V nivě Ponávky došlo k velkým terénním změnám a její okolí vypadá podstatně jinak než dnes. Výjimkou nejsou ani několikametrové navážky pod kterými se nachází říční nánosy, např. v okolí náměstí 28. října tyto navážky dosahují síly až šesti metrů. Ponávka byla kanalizována téměř po celé délce - na povrchu teče jen ve svém horním toku. Stalo se tak i z důvodu regulace jejího toku a odstranění problémů - občasných záplav, které říčka způsobovala. Ale i dnes se Ponávka dokáže předvést: Na výšce jejího stavu závisí hladina spodních vod a ty občas zaplaví sklepy na Bratislavské.
