|
Tento text napsal Roman Juránek a já jsem jej pouze upravil a trochu zkrátil. S velkými díky Petr Pakosta. Funkce městského opevnění Městské opevnění bylo pro města ve středověku nepostradatelné, mělo svoji funkci vojenskou - obrannou, ale i funkci vnitřní, bezpečnostní. Pás opevnění činil z města, které bylo doslova „vykrojeno“ z přírodní krajiny, uzavřené sídliště se svými zvláštními právy a umožňoval jeho obyvatelům kontrolu příchozích a vycházejících lidí a zamezoval vstup nežádoucím osobám. Pevnostní systém a zejména hradby se pokládaly za důležitý znak, jenž činil město městem. Povinnost vybudovat městské zdi s příkopy, branami a mosty příslušela měšťanům, kteří v nich mohli využívat výsad, jichž jsou hradby symbolem. Provedení úkolu samého se svěřovalo královskému lokátorovi, vlastnímu zakladateli města. Strategie vyžadovala volit trasu opevnění tak, aby schopnost obrany byla co největší, při co nejmenším počtu hradebních bran, jenž pevnost zdí oslabují.
|
Počátky hradeb v Brně
V době, kdy vznikala naše města, tedy v 1. polovině 13. století, byl již vyvinut náročný pevnostní systém. Vytvářela jej prostá hradební zeď, parkán, příkop a val, věž s bránou. Hlavní zeď zesilovaly vysoké válcové věže (později hranolové). Se stavbou brněnského opevnění se započalo zřejmě hned po založení města, neboť s privilegii z roku 1243 se již píše o zdi a přikopu. A lze již předpokládat, že hradby byly budovány již ve 30. letech 13. století.
Území, které hradby sevřely nebylo veliké, jak tomu u středověkých měst bývalo téměř zpravidla. Tvořilo nepravidelný ovál s osami 670 m a 550 m a měřilo asi 36,6 ha. Hradby probíhaly na severu souběžně se Solniční ulicí, odtud pokračovaly k východu k Běhounské ulici a dál až na úroveň Rooseveltovy, kde se obrátily k jihu a šly ulicí Sukovou, Měnínskou a Novobranskou do ohbí Josefské ulice, dále na Bašty a přes Denisovy sady a Šilingrovo náměstí do Husovy ulice. Pokračovaly souběžně se západním křídlem Nové radnice a hotelem Internacional zpět do míst hotelu Slavia na Solniční ulici.
Původní městské opevnění tvořila zpočátku prostá hradební zeď z kamene, možná i ze dřeva. Součástí opevnění byla původně zeď dominikánského kláštera. Z tohoto opevnění se patrně nic nezachovalo, na jeho průběh však navázaly hradby budované kolem roku 1268 i z příspěvku židovské berně. Tehdy snad začala i stavba parkánové zdi, která vyrůstala z vnitřního vyzdění příkopu a probíhala 7 -11 m před hlavní hradbou.
Plánek opevnění, stav v roce 1643
Městské brány
Nepochybně současně s městskou zdí bylo zřízeno 5 městských bran. Byly postaveny v místech kudy vedly ještě v předměstské době nejvýznamnější cesty, s ohledem na terén a strategické potřeby. Na rozdíl od obvyklé praxe byly brněnské brány nazvány podle městských čtvrtí do nichž se jimi vcházelo. Brněnská brána stávala na spojnici Dominikánské a Starobrněnské ulice a vycházelo se z ní směrem na Staré Brno, Jihlavu, Znojmo a Mikulov, Veselá brána se nacházela na spojnici ulic České a Veselé, směrem na Malou Novou ulici (Veveří) a Tišnov. Běhounská (či Rýnská) brána stojící na konci ulic Běhounské a Kozí vyváděla na Královo pole, Černou horu a dále do Čech a do Slezska. Stará Měnínská brána na souběhu Kobližné a Jánské ulice vypouštěla směrem na Cejl, Zábrdovice a Obřany.
Židovskou branou, která stávala před spojnicí Masarykovy a Kapucínského náměstí se vycházelo na Měnín, Olomouc, Rajhrad a Vídeň. Pouze touto branou mohli do města a Židovské čtvrti vcházet Židé. Zde se též vybíralo židovské mýtné. Poloha raně středověkých bran je v půdorysu města dodnes patrná podle zmíněného souběhu ulic.
Jedinou branou, která změnila svou polohu, byla Měnínská brána. Ještě v roce 1293 je doložena na doběhu Jánské a Kobližné, ale roku 1348 se na tomto místě připomíná pouze městská Branka (Portula Civitatis), zatímco nová Měnínská brána byla postavena o ulici jižněji (v dnešním místě, na konci Orlí ulice). K přemístění došlo z komunikačních důvodů, tehdy totiž těžším čtyřkolovým vozům přestala vyhovovat špatně sjízdná, za dešťů Městským potokem rozbahněná Kobližná ulice. Potok do města vtékal Veselou branou a vytékal Měnínskou branou do Ponávky. Ačkoli asi po roce 1300 byla část vody Městského potoka u Veselé brány odváděna do hradebního příkopu, problémy se záplavami na Kobližné neustávaly, navíc její šířku potok značně omezoval. Ke stav stavbě nové brány došlo patrně ve 30. letech 14. století. Stará Měnínská brána - Branka nadále sloužila dopravě jen za příznivých podmínek.
Brána měla v životě města důležité místo a tomu odpovídající provozní řád. Stejně jako hradební zeď byla v určité míře posvátná. Bránu nebo věž nad ní zdobily znaky, malby nebo nápisy. V městském lapidáriu se dochovala figurální výzdoba a nápis ze Židovské brány.
Měnínská brána
Zdokonalování opevnění za vlády Karla IV.
Opevnění města se v průběhu 14. století zdokonalovalo. Dochovalo se nařízení Karla IV. podle něhož měli brněnští Židé nést čtvrtinu nákladů na stavbu a opravu městských hradeb a příkopů. Jak už bylo zmíněno, byla zřízena nová Měnínská brána, přestavěna Židovská a později také Běhounská brána. U Židovské brány byly v letech 1350-53 postaveny nákladem 137 1/2 hřiven nové věže. Brána měla vnější a vnitřní věž.. Pod střechou vnitřní věže bylo na každé straně z cihel zděné podsebití s většími a malými střílnami pro lukostřelce. V letech 1354-56 byla nově postavena za 145 hřiven i nová Běhounská brána, před níž byl právě v té době budován klášter augustiniánů poustevníků.
Konstrukce bran a hradební zdi
Průchod branou zahrazovala železná mříž, která se spouštěla a vytahovala na provaze nebo řetězu. Společně s mříží chránila vchod dubová vrata, pobitá plechem, železem a hřeby. Nezbytnou součástí brány byl padací most umístěný nad hradebním příkopem před parkánovou zdí. Padací most se rovněž zvedal a spouštěl provazem nebo řetězem vedeným přes kladky, které bylo nutné stále mazat.
Vlastní hradby byly ve 14. století tvořeny vnitřní zdí, kterou zesilovaly věže a bašty, vzdálené od sebe asi 20 - 70 metrů. Bašty a věže měly být vzdáleny od sebe tak, aby palba na nich bezpečně kryla prostor mezi nimi. Tato část hradebního opevnění se nazývala kurtina. V této době chránilo brněnské zdi asi 50 věží, buď půl válcových nebo hranolových. Válcové věže byly pravděpodobně jen dvě. V hradebních věžích byly proraženy střílny, a to i v několika patrech. Také obranu parkánové zdi usnadňovaly věže, dle starých plánů měla asi 11 věží. Vzdálenost věží svědčí ve srovnání s hradbami jiných měst na jejich původ ze 13. století. Vzdálenost hradebních věží se vyměřovala podle dostřelu šípu a ten se zvětšoval se zdokonalováním zbrojířské techniky.
Další zesilování hradeb v 15. století
V neklidném období 15. století byly hradby dále zesilovány a opravovány. Stalo se tak roku 1420 v obavě před útokem husitů. V roce 1467 byla pro ostřelování Špilberku postavena mohutná bašta na Sviňském trhu v horní části Pekařské. 3. srpna 1486 uzavřelo Brno smlouvu s augustiniánským klášterem, podle níž byly kolem kláštera před Běhounskou postaveny hradby s příkopem. Z kláštera se tak stala významná pevnost, která byla přístupná jednak brankou, proraženou u sv. Jakuba, jednak Běhounskou branou, která ústila do opevněného prostoru vně jihovýchodního nároží kláštera, odtud byl samostatnou branou přístupný klášter i z předpolí hradeb. Pro Běhounskou bránu se tehdy ujal nový název - Tišnovská brána.
Opevnění v 16. století
S rozvojem vojenství, zlepšováním palných zbraní se zdokonalovalo i brněnské opevnění. Zesilovala se parkánová zeď, před branami vyrostly mohutné barbakány, opatřené střílnami a obklopené vlastním příkopem. Dělo se tak na začátku 16. století v souvislosti s tureckými válkami. V roce 1508 byla za účasti A. Pilgrama přestavěna Židovská brána. Podle měděné střechy byla později nazývána též Zelenou branou. Brána byla později opatřena prvotně gotickým portálem od Antonína Pilgrama. Fragmenty výzdoby portálu jsou uloženy v městském lapidáriu.
Do výsledné podoby dospělo předbarokní městské opevnění v letech 1639-43, kdy bylo naposledy před švédským vpádem zesíleno. Městské zdi byly opraveny a z vojenských důvodů strženy všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb, všechny terénní nerovnosti před hradbami byly zarovnány, staré příkopy kolem hradeb byly prohloubeny nebo vykopány nové. Dostatek stavebního materiálu na opravu hradeb byl zajištěn rozebráním několika věží. Mezi městem a doposud samostatnou špilberskou pevností byla prokopána krytá cesta (strada cooperta), která vedla od Brněnské brány vzhůru po svahu špilberského kopce k východní straně pevnosti.
Systém městského opevnění
Podoba hradeb je podle dochovaných ikonografických pramenů a plánů dobře známa. Vnitřní hradbu chránilo 43 věží. Kolem tohoto základního pásu obíhal příkop, oproti středověkému stavu značně rozšířený a z velké části napuštěný vodou, přiváděnou od Veselé brány Městským potokem. Zejména v prostoru ostrožny Petrova, kde zavodnění nebylo možné, jej posilovala ještě třetí hradba, sledující vnější hranu příkopu.
Před všemi pěti branami i Brankou a rovněž proti Špilberku se příkop rozšiřoval na půlkruhovém či trojúhelníkovém (proti Špilberku a před Židovskou branou) půdorysu a jako izolované objekty v nich stály barbakány s věží na čelní straně. Vstup do města byl tedy možný jen po překonání dvou padacích mostů a dvou či tří věžovitých bran (brány v čele barbakánu, vnější a vnitřní brány). Mimořádně silné opevnění se v této době vyvinulo kolem augustiniánského kláštera. Klášter byl od města oddělen příkopem a sám byl na vnějších stranách chráněn dvojitými příkopy, navázanými na městský příkop. Severní strana opevněného kláštera byla chráněna dvěma bastiony. Významnou součástí opevnění se stal dosud samostatně stojící Špilberk.
Přestavba hradeb po třicetileté válce
Došlo k ní po úspěšné obraně města proti Švédům v roce 1645, kdy si ve Vídni uvědomili strategickou důležitost Brna. Město bylo postupně přebudováno v mohutnou zemskou pevnost s barokními hradbami. Starý středověký hradební systém byl touto přestavbou prakticky opuštěn. Vnitřní hradební zeď sice zůstala, její věže byly, ale většinou sneseny. Opevnění nyní tvořila dvě pásma bastionů – vnitřní se širokým vodním příkopem v předpolí a vnější a nižší bastionové pásmo. Byly zrušeny barbakány před Měnínskou, Tišnovskou branou a Brankou. Vnější parkánová zeď zůstala zachována pouze mezi Brněnskou a Židovskou branou a po obou stranách středověké Veselé brány. Starý příkop byl zrušen a zasypán. Upravovalo se i okolí augustiniánského kláštera, který byl postupně rozšířen zrušením starého příkopu a původních hradeb. Po roce 1730 byl k základnímu pásmu bastionů doplněn ještě předsunutý bastion kolem vodárny pod Petrovem, kterým protékal Svratecký náhon.
Další zdokonalení brněnské pevnosti
V roce 1742 se Brno po neúspěšném pruském obléhání osvědčilo znovu jako důležitá pevnost a proto bylo barokní opevnění ještě zdokonalováno. Osm hlavních vnitřních bastionů ze 60. - 80. let 17. století byl doplněn složitým systémem dřevěných palisád, zábran a strážních věžiček na korunách bastionů a kurtin. Vně tohoto vnitřního pásu se rozkládal široký a hluboký příkop. Za příkopem se ještě rozkládal nižší, vnější pevnostní pás, budovaný ve 30. letech 18. století. Vybudování pevnosti mělo na město citelný dopad, mimo jiné v to, že snížilo počet vstupů do města z původních šesti na tři: Brněnskou, Židovskou a novou Veselou bránu, která stála mezi původní Veselou branou a Dřevěnou (Tišnovskou) branou.
V 18. století nastaly podstatné změny ve vojenských povinnostech měšťanů. Byly rozpuštěny setniny do nichž byli zařazováni všichni bojeschopní muži a vznikla uniformovaná městská stráž. Ta pak byla zrušena roku 1750. Město dostalo stálou vojenskou posádku, pro niž byly vystavěny na místě středověkých hradeb Staroměstské kasárny v Panenské ulici. Tím odpadly měšťanům hlídky na hradbách a vojenská ubytovací povinnost.
Zánik brněnské pevnosti
Rozvoj vojenství a zvláště dělostřelecké techniky znamenal ránu velkým pevnostem – jejich hradby nebyly schopny dělům odolat. Faktický zánik začal za napoleonských válek. Zánik brněnské pevnosti začal za napoleonských válek. Napoleon dal za druhého obsazení Brna v roce 1809 zničit část opevnění Špilberku. Současně byl od roku 1809 demolován celý vnější bastionový pás kolem města. Vnitřní bastionové pásmo sice zůstalo zachováno, ale záhy začaly jeho parkové úpravy.
Roku 1817 již neexistovaly původní středověké brány Veselá a Běhounská, z Židovské brány přetrvávala jen třetí věž v předsunutém barbakánu. V plném rozsahu existovaly ještě obě hradební zdi s baštami v úseku mezi Brněnskou a Židovskou branou. Na severní straně města již středověké hradby neexistovaly. Ve 20. letech 19. století byly dřevěné mosty před Novou, Židovskou a Veselou branou nahrazeny náspy a roku 1831 byla kolem velké části města zbořena vnitřní středověká zeď. Přesto však 30. 9. 1834 císař František I. rozhodl, že Brno se Špilberkem nadále zůstane uzavřeným městem.
Do roku 1843 byly všechny zbývající kurtiny i bastiony přeměněny v sady. Roku 1835 pak byla zbořena předsunutá věž Židovské brány, kterou nahradila novostavba Ferdinandovy brány. Významným mezníkem se stala stavba železniční dráhy z Vídně do Brna, zprovozněná 7.7. 1839. Ke stavbě nádraží vykázal císař z pevnostních pozemků příkop a koliště (prostor vzniklý po zbourání hradeb) mezi Františkovem a Ferdinandovou branou.
Klíčový význam mělo rozhodnutí císaře Františka Josefa I. z 25.12. 1852, jímž Brno přestalo být vojensky uzavřeným městem a pouze Špilberk měl být zachován jako vojenská pevnost. V lednu 1853 však ministerstvo vnitra nařídilo, aby část fortifikačních pozemků nařídilo zůstala ze zdravotních a veřejných důvodů nezastavěna. Tento zásah ne nějakou dobu zastavil bourání hradeb, ale zachránil Brno před osudem Prahy a jiných měst, kde pás opevnění podlehl stavební spekulační horečce.
V roce 1856 byl přesně vymezen obvod Špilberské pevnosti. Místodržitelství dalo zároveň pokyn ke zbourání Veselé brány a III. bastionu na konci Jezuitské ulice. V plném rozsahu však ještě roku 1858 přetrvával východní bastionový pás. Až v zimě 1859/60 byla zbořena zmíněná Veselá brána a III. bastion. Roku 1861 byla zbořena Hackelova brána s I. a II. bastionem a větší část východního opevnění Špilberku. Roku 1863 byl konečně zbořen celý východní pás fortifikací včetně Nové brány a hradební zdi od Nové brány k jezuitské koleji.
Kolem roku 1864 byla zbořena Ferdinandova brána (na místě Židovské brány) a zbytky jižní části barokního opevnění, čímž bylo odstraňování hradeb dokončeno. Uvolněný široký pevnostní pás s dlouho postrádanou a žádanou stavební plochou, vypočítanou na 60 000 čtverečných sáhů a oceněnou na 1.800000 zlatých běžné ceny byl nyní stavebně k dispozici.
Zbouráním hradeb se Brno definitivně rozloučilo se svou středověkou minulostí. Byl tím ukončen vleklý spor o fortifikační pozemky ve prospěch města, uvolněn prostor velkorysejší stavební činnosti a konečně umožněno organické spojení městského centra s okolními předměstími.
Fragmenty městských hradeb
Zatímco celé barokní opevnění Brna - vnější i vnitřní bastionové pásmo zmizelo s výjimkou špilberské pevnosti beze stopy zmizelo, dochovaly se do dnešních dob na některých místech zbytky středověkých hradebních zdí.
* Nepozoruhodnější úsek hradeb se nachází za budovou Střední uměleckoprůmyslové školy (Husova 10), kde dosahuje výšky až 10 m, zhruba uprostřed tohoto úseku vystupuje ze zdi mohutný fragment hranolové bašty.
* Souvislý úsek hradeb je zachován pod Petrovem. Hradby tu totiž převzaly funkci statickou a slouží ke stabilizaci terénu. V kanovnickém domě č. 2 se zachovala středověká hranolová bašta, další bašty, kruhové, jsou patrny v domě č. 8 na ulici Bašty a v zahradě domu Petrov č.8. Podél kanovnických domů se táhne vnitřní hradební zeď s částečně rozpoznatelným cimbuřím. Částečně se zde zachovaly i fragmenty souběžné parkánové zdi.
* V areálu Nové radnice je dochován další úsek hradební zdi s neporušen baštou čtvercového půdorysu.
* Obzvláště zajímavé zbytky hradeb byly zjištěny v roce 1993 na staveništi Investiční banky na rohu České a Joštovy ulice. Bylo zde odkryto základové zdivo gotické parkánové hradby s přilehlým půlkruhovým barbakánem z pozdní gotiky.
* Ze všech šesti původních bran se dochovala pouze Měnínská brána. Za 30-leté války pozbyla významu, neboť byl přední vybudován barokní bastion č. IV. V roce 1839 byla snížena , zbavena všeho dekoru a přestavěna na obytný, průchozí dům. V tomto stavu ji známe i dnes.
* Z dalších bran se částečně dochovala jen plastická výzdoba. Tak z Brněnské brány se zachovaly znaky český, rakouský a uherský a 2 štítonoši se znakem města Brna snad dílo sochaře Josefa Mangolta. Reliéf se znakem města Brna je dnes umístěn na nádvoří domu v Údolní ulici č.7.