Osídlení krajiny Brněnska

Historie osídlení okolí Brna sahá velice hluboko do minulosti. Archeologické výzkumy nachází stopy lidského osídlení již ze starší doby kamenné. Nejstarší nálezy jsou datovány dobou okolo 400 000 let. Následující mladší doba kamenná (4000 let př. n. l.) zanechala Brněnsku stopy prvních zemědělských osad v Líšni, Komíně, Žabovřeskách, Obřanech. Zachovaly se nejrůznější nástroje, keramika. Území Brna bylo již hustě zalidněné, což je patrné z četných pohřebiště napě. v Medlánkách. Obřanech, Králově poli a jinde. Po době kamenné přišla doba bronzová. Datována je v období 2000 - 750 let př. n. l. a najdeme po ní stopy nových sídlišť na území celého Brna. Z doby železné nacházíme v Brně například líšeňské opevněné hradisko Staré zámky (dodnes jsou jeho zbytky patrné), v Obřanech hradisko Hradisko a kromě toho tehdy vznikla řada nových osad. Brněnsko osídlili Keltové, kteří byli později vystřídáni Markomany. Teprve po stěhování národů na brněnské území přišli první Slované (5.-7. století n.l.). Osídlení se postupně soustřeďovalo na hustě osídlené území při soutoku Svratky a Svitavy a brzy se stalo křižovatkou obchodních cest.

Vznik Brna

Na brodu přes Svratku (v místech dnešního mostu na Vídeňské ulici) vznikla v 11. století osada Brno. Původ jejího jména tkví ve staroslověnském slově "brn", bláto. Svratka se v těchto místech často rozvodňovala a osada byla obklopena močály. Ve dvacátých letech 11. století zde kníže Břetislav založil hrad. Stával patrně někde mezi brodem přes Svratku a Mendlovým nám. Jiné teorie umisťují ale tento hrad na Petrov.

První písemná zmínka o Brně

Po připojení Moravy k Čechám vznikla na Moravě tři údělná knížectví: v Brně, Olomouci a ve Znojmě. Proti českému knížeti Vratislavovi se ¨vzepřel brněnský kníže Konrád. Vratislavovi proto nezbývalo nic jiného než svého bratra v roce 1091 oblehnout na jeho hradě Brno. Zpráva o tomto obležení v Kosmově kronice je první věrohodnou zmínkou o Brně (právě k tomuto obléhání se váže pověst o Zderadově sloupu, který dodnes najdete na Křenově ulici).

Osada Brno

Osada se utěšeně rozvíjela. Románská rotunda z roku 1000 na místě augustiniánského kláštera byla přestavěna na kostel. Stávaly tu domy členů knížecího dvora, mincovna... Od konce 12. stol. Staré Brno vlivem povodní a špatných podmínek upadalo a osídlení se postupně přesouvalo pod Petrov, kde byl okolo roku 1200 postaven kostel sv. Petra. A později při budování hradebního okruhu nebylo do něj Staré Brno včleněno.

Příchod cizích kolonistů

Do Brna přišli cizí kolonisté (Němci, Valoni a Flandři). Ti si stavili i své kostely (sv. Jakub, sv. Mikuláš na nám. Svobody) a založili osady. Také Židé si v Brně postavili synagogu a osadu (dnešní Římské náměstí). Většina staveb byla dřevěných, jen kostely a výjimečně některé domy byly kamenné (Minoritský klášter, Zelný trh 7...). V této době do Brna přišly církevní řády. Stále ale ještě jde o předměstskou éru - Brno nemá hradby a definitivní podobu města. Spíše bychom tu našli izolované osady: na Běhounské ulici to byla osada německá, na Josefské česká, na Římském náměstí židovská.

Statut města

V první polovině 13. stol. se hustota osídlení na území Brna dále zvyšovala. A konečně roku 1231 jsou obyvatelé osady okolo kostela sv. Mikuláše (na náměstí Svobody) uváděni jako měšťané a o něco později se u dominikánského kláštera začaly stavět hradby. Konstituování Brna jako města završila privilegia krále Václava I. z roku 1243. Privilegia obsahovala soupis svobod, práv a zákoně, jimiž se měl napříště řídit život ve městě. Městskou správu vykonávalo 24 konšelé. Na zájmy krále v Brně dohlížel rychtář. Brnu také od tohoto roku náleželo právo konat na sv. Ducha výroční trhy. Od roku 1234 se již neobjevují zmínky o brněnském hradu. Byl zřejmě zničen za bojů mezi markrabětem Přemyslem a Václavem I. Teprve roku 1277 je doložen hrad na Špilberku. Při rozvoji města se také zakládaly nové kláštery a kostely a staré románské stavby se regotizovaly. Roku 1241 to byl klášter augustiniánek na Jezuitské ulici, na Špilberku kaple sv. Jana Křtitele a na Starém Brně špitál sv. Ducha. V roce 1297 založil král Václav II. královskou kapli na Rybím trhu (Dominikánské nám.).

Zelný trh

Rozvoj města za Přemyslovců

Za vlády posledních Přemyslovců Brno opět vzkvétalo. V roce 1291 byl městu povolen další výroční trh na sv. Havla. Na začátku 14. století si Brno vybrala za své sídlo královna Eliška Rejčka a na Starém Brně založila cisterciácký klášter a gotický chrám. Hospodářský význam Brna rostl zvláště díky trhům. Město získalo práva na další dva výroční trhy (v roce 1357 a 1419). Rozšiřovala se také další práva města: právo svobodně přijímat měšťany a právo volit rychtáře. Brno nabylo i významu politického. Stalo se sídlem odvolacího soudu pro jižní Moravu a moravského zemského soudu. Střídavě (zároveň s Olomoucí) se tu konaly sněmy moravské šlechty. Město bylo také rezidencí moravských markrabat (pobýval tu i Karel IV.). Posledním byl markrabě a král římský Jošt, syn Jana Jindřicha (bratra Karla IV.). Po něm titul markraběte moravského brali na sebe čeští králové.

Doba husitská

Po smrti Karla IV. nastalo období stagnace a rodilo se husitské hnutí. V kostele sv. Mikuláše kázal stoupenec husitů Mikuláš Polák. Brno, ale díky německému patriciátu stálo na straně císaře Zikmunda. Roku 1421 dal Zikmund na brněnských jatkách popravit husitské poselstvo a přinutil moravské pány vzdát se husitství. Z doby husitské pochází pověst O zazděném radním na Staré radnici (najdete ho na fasádě radnice na Mečové ulici). Za husitských válek Brno utrpělo velké škody a četná předměstí byla vypálena. Klesl také počet obyvatel - na 5500. Brno se postavilo proti zvolení Jiřího z Poděbrad králem - Brňané vypudili královské ozbrojence a obsadili Špilberk. K poslušnosti bylo Brno přinuceno až vojenským zásahem krále Jiříka. Město se králi vzepřelo ještě jednou. A to při jeho sporu o kalich s papežem a Matyášem Korvínem.

Panování Matyáše Korvína

Za jeho vlády byla Morava spolu se Slezskem a Lužicí součástí Uherského království. Po smrti Korvína (r. 1490) byly tyto země opět připojeny k českému království. Česko-uherské války byly pro Brno velkou ranou, z níž se ještě dlouho vzpamatovávalo. Počet obyvatel tehdy klesl na 4600. V 16. stol. se Brnu podařilo vyrovnat hospodářské ztráty. Počtem obyvatel však zůstává za Olomoucí, ba i za Jihlavou (vinu na tom měla i série morových ran). Významným činem pro Brno bylo zřízení pošty na Orlí ulici roku 1552 a postavení papírny na Dornychu (jedna z prvních u nás). Ke starému vodovodu přibyly další dva (ze Žlutého kopce a z rybníku Gassperk v Králově poli). Koncem 15. stol. pracovala v Brně tiskárna, pod vedením doktora Grynea se konala první veřejná pitva (r. 1594). O vzdělání se staraly školy u sv. Petra a u sv. Jakuba.

Třicetiletá válka

V roce 1619 provedli moravští pánové v Brně převrat, byla ustanovena nová městská rada, posádka Špilberku byla vyměněna a jezuité z Brna vyhnáni.Po bitvě na Bílé hoře ale uprchl moravský zemský hejtman do Slezska a bezbranné, vystrašené Brno otevřelo brány císařské armádě. Představitelé povstání byli uvězněni, následovala konfiskace majetku a násilná rekatolizace. Správcem Moravy se stal kardinál Ditrichštejn (sídlící v dnešním Ditrichštejnském paláci). Do Brna byly přeneseny zemské desky a agenda zemského soudu. Věčná rivalita s Olomoucí o "statut hlavního města Moravy" tak sice ještě neskončila, ale Brno nabylo na významu. Úspěšná obrana při obléhání Brna Švédy (Olomouc se vzdala po 4 dnech), pak zajistila Brnu další výhody a neoficiální statut hlavního města Moravy - titul hlavního města byl udělen Brnu až Marií Terezií.

Obléhání Brna Švédy

Švédská armáda poprvé oblehla Brno v roce 1643. Tehdy se o město nijak vážněji nepokoušela a brzy odtáhla. Ovšem v květnu 1645 přitáhl k Brnu generál Torstenson se 28 000 muži. Jeho vojsko pak ještě posílily tisícové oddíly knížete Rákoczyho. Švédové si byli jisti, že dobytí Brna je otázkou několika dní. Silné švédské armádě čelilo jen 1476 mužů ve zbrani, z nichž vojáků bylo jen 426. Navíc velitel města Raduit de Souches měl na přípravu jen několik týdnů. Město však ani po 112 dnech těžkého obléhání nekapitulovalo. 15. srpna zahájili Švédové poslední a generální útok. Zaútočili na hradby u sv. Tomáše, na Petrov a na Židovskou bránu (stávala u ústí Masarykovy k nádraží). Všechny útoky byly ale odraženy a 23. srpna švédská vojska s nepořízenou odtáhla. Ztráty na životech brněnských nebyly velké - 250 mrtvých (srv. počet padlých Švédů - na 8000), za to věcné škody byly značné. Navíc vypukl mor a počet obyvatel klesl z 11 026 jen na 4600 obyvatel. Švédské obléhání Brna je dodnes oblíbeným a modním tématem, přípomíná jej několik pověstí.

Opevňování Brna a jeho rozvoj

Po úspěšném odporu proti Švédům si ve Vídni uvědomili strategickou důležitost Brna a město bylo přebudováno na mohutnou barokní pevnost s trojitým pásem hradeb. Brněnské hradby pak odrazily v 60. letech Tatary a v roce 1742 i spojená vojska prusko-saská. Po švédských válkách se prudce rozvíjí stavební činnost. Stavějí se nové kláštery, moravští šlechtici si budují nové paláce, měšťané si přestavují své domy. Město ztrácí svou středověkou tvář a dostává barokní podobu. Nemalou zásluhu na tom měli stavitelé Jan Křtitel Erna, rodina Grimmů či Josef Winterhalder. Brno se také stává centrem průmyslu a mezinárodního obchodu. Roku 1763 tu byla zřízena první textilní manufaktura a o 17 let později zde již bylo 20 továren. Pro spojení s Vídní je v roce 1727 postavena císařská silnice. Další silnice také vedly do Prahy a Olomouce.

Napoleonské války

Do rozvoje města zasáhly napoleonské války. Císař František I. po obsazení Vídně prchl do Brna. K Brnu se stahovala rakouská vojska a ruská armáda pod velením generála Kutuzova. 20.listopadu 1803 projel Brněnskou branou císař Napoleon a jeho armáda. Napoleon se ubytoval v místodržitelském (Ditrichštejnském) paláci a vojáci po domech a klášterech. Spojená rakousko-ruská vojska se rozložila na kopcích okolo Slavkova. K rozhodné bitvě došlo 2. prosince u Slavkova. Brňané mohli průběh bitvy sledovat z hradeb u Petrova. Večer bylo Brno zaplaveno zajatci a raněnými obou stran. Po uzavření míru (r. 1805) Napoleon opustil Brno. Po vypuknutí další francouzsko - rakouské války obsadil císař Napoleon v roce 1809 město znovu. V Lužánkách se dokonce konala velká oslava jeho narozenin. Po dalším míru dal Napoleon rozkaz ke zničení části špilberského opevnění.

Zánik brněnské pevnosti

Se vzrůstající úrovní vojenské techniky, zvláště dělostřelectva se ukazovalo, že velké pevnosti se složitým systémem hradeb, barbakánů, vodních příkopů, bašt a jiných fortifikačních prvků ztrácí na významu. Nejinak tomu bylo i v Brně. Posledním hřebíčkem do rakve brněnské pevnosti bylo Napoleonovo zničení některých části brněnských hradeb. Od napoleonských válek začalo postupné zasypávání hradebního přikopu a přeměna uzemí před hradbami na parky. Na bývalém pevnostním pásu bylo také v roce 1839 postaveno první nádraží tratě Brno - Vídeň. Císař přesto nechtěl ustoupit a definitivně zrušit statut Brna jako uzavřené pevnosti. Spor o hradby, které bránily rozvoji města se vlekl až do roku 1852, kdy císař rozhodl ve prospěch Brna.. Zatímco Brno bylo stále ještě sevřeno hradbami, rozvíjela se prudce předměstí. Město mělo v roce 1824 11000 obyvatel a na předměstích žilo již 24 000 lidí. Po roce 1850 bylo k Brnu připojeno 32 předměstských obcí a Brno tak překročilo co do počtu obyvatel padesátitisícovou hranici.

Průmyslový a ekonomický rozmach Brna

Na místě hradeb a příkopu vznikla široká okružní třída (dnešní Husova, Nádražní, Koliště, Joštova), okolo ní byly postaveny hodnotné reprezentativní budovy (Besední dům, Německý dům, Kounicův palác,divadla, školy...) obklopené parkovou zelení.Velký rozmach zaznamenal průmysl, zvláště textilní a strojírenský. Ne nadarmo se Brnu říkalo rakouský Manchester. Od roku 1882 se postupně zavádělo elektrické osvětlení města. Divadlo Na hradbách (Mahenovo) je prvním divadlem v Evropě, které bylo vybaveno elektrickým osvětlením.

Asanace historického jádra

S překotným rozvojem města a hladu po nových stavebních plochách probíhala rozsáhlá asanace města, zvláště v historickém jádru. Za své tak vzala řada cenných památkových objektů: Královská kaple na Dominikánském nám., palác Dubských na České, palác hr. Mitrovského na nám. Svobody, Jesuitská kolej a jiné. Naštěstí se neuskutečnily všechny záměry původního, mnohem radikálnějšího, plánu asanací. Porážkou Rakouska-Uherska a vyhlášením ČSR skončilo pro Brno období 1. sv. války. Již v dubnu 1919 bylo k Brnu připojeno dalších 24 obcí a města Husovice a Kr. Pole. Počet obyvatel tehdy stoupl na 220 000. Brno se rozrůstalo do stran, stavební činnost se soustřeďovala na předměstí. Staví se vilové čtvrti, ale i nouzové, dělnické kolonie, např. Kamenná kolonie (dodnes z ní většina maličkých dělnických domků stojí), Šanghaj či Planýrka. Brno se také stalo centrem avantgardní architektury. Velký podíl na tom měl Bohuslav Fuchs.

Brno za první republiky

Po roce 1918 zaznamenávalo Brno další rozmach. Stalo se uznávaným průmyslovým a veletržním městem, dopravním uzlem. Během první republiky se několikanásobně rozšířila hromadná doprava. Od roku 1930 se na Masarykově okruhu začaly jezdit automobilové závody. Rozvoj města přerušila 2. sv. válka. Kromě Špilberku neblaze prosluly jako věznice gestapa Kounicovy a Sušilovy koleje, budovy právnické fakulty a koncentrační tábor v Žabovřeskách "Pod Kaštany". Konec války pak znamenal nejen osvobození, ale i nálety spojenců, které Brno velmi poškodily a také drastický odsun brněnských Němců. Vítězný Únor, jehož se Brno se silným dělnickým hnutím aktivně účastnilo, přinesl městu......Ale to už znáte sami.

Za základ tohoto textu jsem velmi vděčný Romanu Juránkovi